Divadlo Drak bude mít na střeše včelín. Na "dračím medu" si můžete pochutnat při prvních medobraních

Hradecké Divadlo Drak má na budově své střechy včelstvo. Drak tak první jarní den zahájil svoji mezidruhovou komunikaci. Alespoň tak novinku komentuje. Spolu se založením včelstva divadlo otevřelo výstavu "Včelí dům". Včelstvo divadlu zapůjčí a bude se o ně starat Karel Zubatý z Hvězdárny a planetária Hradec Králové. Měl by tak vzniknout domácí med Divadla Drak - jediný "dračí med" na světě.

Proč se vedení Divadla Drak rozhodlo mít na střeše včely? Fenomén městského včelaření je delší dobu na vzestupu. V metropolích jako je třeba Paříž nebo Londýn, ostatně už i Praha, jsou včelstva umisťována dokonce i na střechy historických budov přímo v centru. Ač to zní zvláštně, ve městech včely snadněji nacházejí dobré zdroje potravy. Městský med má díky rozmanitým rostlinám i jinou vůni a chuť. Ve městech pořád něco kvete v parcích, také zahrady rodinných domů jsou plné okrasných keřů, stromů, květin, ale i ovocných sadů.

Včelstvo divadlu zapůjčí a bude se o ně laskavě starat pan Karel Zubatý z Hvězdárny a planetária Hradec Králové. První med bude možné ochutnat na dvou medobraních v květnu a červnu.

„Výstavou chceme navázat na myšlenku, se kterou jsme v Draku znovu obnovili Mezinárodní institut figurálního divadla, že divadlo nevnímáme pouze jako budovu pro odehrávání divadelních představení, ale také jako místo společenské a setkávací. Prožitek, který můžeme v blízkém kontaktu s přírodou pocítit, vyžaduje otevření naší vnímavosti podobně jako při setkávání s uměleckým dílem. V takových momentech se nám dostává možnosti rozšířit či prohloubit naši individuální touhu po poznání v kontextu celistvém. Jistě není náhodou, že i Jan Amos Komenský (jehož dílo Labyrint světa a ráj srdce jsme v Draku inscenovali) byl také včelař,“ uvádí Dominika Špalková, umělecká ředitelka Divadla Drak a Mezinárodního institutu figurálního divadla.

Výstava “Včelí dům” je transformací výtvarného a divadelního labyrintu do imaginárního včelího úlu. Stejně jako má včelí úl vytvořený člověkem mnoho rozličných estetických podob, tak tento divadelní úl expanduje prostřednictvím  různých médií do řady forem a volných asociací.             

V multimediální instalaci se potkávají různé přístupy a druhy umění, socha, film, zvuk a text. Příkladem z oblasti pohyblivého obrazu je kanadská umělkyně Gerda Johanna Cammaer, která konfrontuje globální jev mizení včel se zánikem klasického filmu. Či video rumunské autorské dvojice Irina Gheorghe a Alina Popa (The Bureau of Melodramatic Research), které pracují s melodramatem jako pohodlným žánrem a s jeho filozofií happy-endu.  Jejich mediální spektákl můžeme metaforicky chápat jako med ze supermarketu nabízený nám místo medu od včelaře.

Sochařsky na téma reagují dva čeští umělci. Figurativní práce Anny Hulačové (držitelka Ceny osobnost roku za nejvýznamnější umělecký počin 2016) kombinuje osobitý přístup k materiálu a tradičním řemeslným postupům s imaginací pradávných sakrálních idolů.  Sochař a performer Matěj Al-Ali vstupuje do prostoru se svými enigmatickými cizinci, masivními kinetickými objekty, které vybízejí k něžné interakci.

Instalace, která je doprovázená všudypřítomným dynamickým včelím dronem – hudbou prodlévajícího zvuku zkomponovanou Tomášem Šenkyříkem z archivů různých zvukových umělců, vznikla ve spolupráci s designovým studiem Onkubátor (Ondřej Trnka, Klára Zahrádková a Petr Láska), kteří jsou autory architektonického a výtvarného řešení výstavy.