Archeologové pod D11 odkryli obří sídliště. Prapředci Hradečanů tady chovali ovce i koně a pěstovali hrách

Záchranný archeologický výzkum trval řadu měsíců

Rozsáhlý archeologický výzkum na budoucí trase dálnice D11 je u konce. Alespoň tedy jeho zatím poslední etapa. Kromě mohylového pohřebiště a zhruba devadesátky kostrových hrobů odborníci odkryli impozantní sídliště z doby bronzové, které svou rozsáhlou plochou nemá obdoby. Archeologové  z Muzea východních Čech tu objevili minimálně 26 domů a zjistili, čím se pradávní předci východočeských obyvatel živili a co pěstovali za plodiny.

Sídliště z doby bronzové mělo své ulice, některé domy délkou přesahovaly 40 metrů

Záchranný archeologický výzkum na trase dálnice D11 v údolí Plačického rybníka a v prostoru mimoúrovňové křižovatky u Kuklen trval řadu měsíců. Teď je u konce a archeology čekají další měsíce vyhodnocování nálezů. Řada zajímavých skutečností je ale známá už teď.

Významné je především odrytí sídliště ze starší doby bronzové na ploše šesti hektarů. „Na prozkoumané ploše se podařilo identifikovat nejméně 26 domů, z nichž některé přesahovaly délkou 40 metrů. Velmi pozoruhodná je skupina budov respektujících zřejmě záměrně vytýčenou uliční síť. Jedná se o nejstarší doklad jednotného urbanistického záměru ve východních Čechách,“ popisují archeologové z Muzea východních Čech.

Několik tisíc nálezů ze sídliště, zejména zlomků keramiky, datuje místo do mladšího období únětické kultury, tedy do období 20. až 18. století př. n. l. Pravěcí předci východočeských obyvatel tu chovali skot, ovce, kozy, prasata a našly se i pozůstatky koně. Mezi zemědělskými plodinami převažovala pšenice dvouzrnka následovaná ječmenem. Pěstován byl patrně i hrách či vikev setá. Konzumovány byly též lískové ořechy či plody trnky. V okolí sídliště se nacházel a zdrojem stavebního i palivového dřeva byl převážně dubový les s příměsí borovice, břízy, jasanu či habru.

Prapředci Hradečanů trpěli na záněty zubů, ukázaly pozůstatky z kosterních hrobů

„Po téměř třech tisíciletích bylo západně od plochy sídliště z doby bronzové založeno mohylové pohřebiště datovatelné do 9. až 2. třetiny 10. století n. l. Do prostoru mezi mohylami nebo přímo do mohylových náspů bylo mezi polovinou 10. a polovinou 11. století n. l. zapuštěno na 90 kostrových hrobů. Hroby byly umístěny v řadách s jednotnou orientací hlavou zesnulého k západu. Pozoruhodná je i úprava hrobových jam s různými typy rakví,“ dodávají archeologové.

Kromě kosterních nálezů byly hroby plné šperků, prstenů, nožů či keramiky. Průměrný věk se podle pracovníků muzea pohyboval kolem třiceti let a třetina hrobů patřila dětem. „Co se týče anomálií a patologií, nejčastěji se v populaci vyskytly nemoci zubů – záněty, kazy či paradentóza,“ uzavírají odborníci.