Z Hradce Králové odjel kamion s humanitární pomocí do Srbska

Tak prý konečně bude vypravena humanitární pomoc z Hradce Králové do Srbska. Mám z toho opravdovou radost a chtělo by se zatleskat. Tleskal bych nadšeně, kdybych nevěděl, jak nedůstojnou předehru tenhle ušlechtilý čin měl.
Ta historie je dlouhá a ne moc veselá. Už když se v roce 1999 v hradeckém zastupitelstvu /ZM/ hlasovalo o návrhu na poskytnutí humanitární pomoci pro Kosovo, navrhovali zástupci KSČM, aby stejná částka byla poskytnuta i Srbsku. V té době ovšem v Jugoslávii panoval zcela nedůvěryhodný režim a hrozilo akutní nebezpečí, že poskytnutá částka bude zneužita a humanitární pomoc se nedostane tam, kde jí bylo již tehdy potřeba. Výsledkem té diskuze byla jakási gentlemanská dohoda, že pokud se poměry v Jugoslávii změní, město poskytne stejnou částku i do Srbska.
V závěru roku 2000 nastaly podstatné demokratické změny v Bělehradě a byl to opět klub VPM, který připomněl v ZM tenhle starý morální závazek. Návrh byl nejprve zamítnut, a pak v dubnu konečně přijat, byť až po dohodovacím řízení, během něhož muselo z usnesení zmizet přesné označení v názvu Společnosti Člověk v tísni (PINF), ono "při České telvizi", což uspokojilo klub ODS, takže návrh nakonec podpořil. Je také pravdou, že v přijatém usnesní bylo předkladatelem, panem Jirkou z VPM, chybně uvedeno číslo účtu, na který měly být prostředky převedeny. To ale nezbavovalo účtárnu magistrátu povinnosti splnit usnesení ZM a peníze odeslat na konto PINF. Navíc jsem shodou okolností já sám dojednával kontakt mezi účtárnami a mohu potvrdit, že již v nejpozději v květnu bylo na magistrátě správné číslo k dispozici.
O to větší bylo moje překvapení, když po dalších třech měsících přišla do ZM namísto zprávy o splnění tohoto úkolu informace o tom, že nebylo možno jej realizovat kvůli administrativním problémům, způsobeným údajně předkladatelem původního návrhu. Vzhledem k tomu, že sehnat potřebné údaje mi trvalo přesně sedm minut, mám obavu, že k realizaci záměru chyběla mnohem spíš dobrá vůle než číslo účtu. Nepřílíš šťastný mi pak připadal pozměněný návrh, který ukládal primátorovi města začít znovu jednat, tentokrát s velvyslanectvím v Bělehradě, o novém způsobu využití peněz již jednou určených na humanitární pomoc. Naštěstí naše ambasáda osvědčila více soudnosti než většina hradeckých konšelů a doporučila městu využít služeb ověřené a spolehlivé humanitární organizace, tedy Člověka v tísni. Do zastupitelstva se tak po mnoha měsících zcela zbytečných průtahů vrátil v podstatě původní návrh, teď už ovšem předkládaný nikoli opozicí, ale panem primátorem osobně. Jedinou změnou je to, že částka, která měla být původně celá použita na nákup léčiv a zdravotnického materiálu přímo v Srbsku, bude teď zkrácena o náklady na dopravu, na cestu kamiónů, které budou zajisté s velkou slávou vypraveny z Ulrichova náměstí za přítomnosti novinářů a kamer, jimž neopomene zapózovat několik členů vedení města.
U humanitární pomoci více než kde jinde platí, že kdo rychle dává, dvakrát dává. Věřil jsem, že alespoň při konání dobrých skutků bude moci být zapomenuta stranická řevnivost, která obvykle provází jednání v hradeckém zastupitelstvu. Nemohu proto nebýt smutný nad tím, že ani humanitarní pomoc z našeho města se nemohla uskutečnit bez trapných a nedůstojných obstrukcí, díky nimž bude předána téměř o rok později, než poskytnuta být měla a mohla. Zda si ti, kdo takové neomluvitelné zpoždění způsobili, zaslouží se nakonec ještě nechat vyfotografovat s kamionem, to už je v dané souvisosti celkem lhostejné.