Zeman: Lidé jsou na divadelní festival pyšní

Můžete nějak přiblížit festival v Hradci Králové? V čem je tato akce jedinečná?
Festival je pro nás především svátek. Tak vnímáme slovo festival. Není to soutěž, není to přehlídka, a nemá to dokonce žádné svoje pevné dramaturgické zarámování. Ten svátek a oslava divadla jsou moc důležité. Podobný festival v našem středoevropském rastru není. My jsme se od začátku snažili posouvat festival na konec divadelní sezóny, aby se oslava mohla propojit s úlevou, že sezóna končí a pak už jsou jen prázdniny. Nejvíc jde o to, abychom se všichni dobře bavili.
Samozřejmě během deseti dnů nejde ukázat celé divadelní spektrum. Neumožňují nám to finance ani prostor. Neukazujeme třeba ani to, co nového se v divadelním světě děje, klidně se vrátíme zpět, pokud máme pocit, že jsme něco promeškali.

Co vlastně znamená název festivalu Divadlo evropských regionů?
To napadlo mě na stáži v Bruselu v roce 1993. V takové té popřevratové euforii, kdy všechno bylo nové a vzácné. Tehdy se o tématu euroregionů hodně mluvilo. A můj nápad vycházel z toho, že srážky kultur často dělaly velké problémy. V umění to vždycky fungovalo bez takovýchto konfliktů. Takže se snažíme uvádět divadla z různých evropských regionů a dáváme jim prostor. Tím se s nimi snažíme propojovat. Navíc nechceme, aby ty soubory jen přijely, zahrály a zase odjely. Připravujeme pro ně minimálně třídenní pobyt. Samozřejmě to také něco stojí. Proto spolupracujeme s jednotlivými kulturními středisky z různých států a vysvětlujeme jim, že právě o tomto zdržení je celý náš festival. Jde o výměnu zkušeností, a proto se to takhle jmenuje.

Jak dlouho a kolik lidí festival připravuje?
V podstatě jedeme kontinuálně. Hned když skončí jeden ročník, začínáme připravovat další. Připravují to v podstatě lidé z Klicperova divadla. Kromě své práce každý prostě pracuje ještě na festivalu. Není to nic jednoduchého a my si všechno děláme sami, a tím srážíme náklady na minimum. Navíc s námi spolupracují další nadšenci, kteří připravují pouliční divadlo atd.

Jak vlastně divadla na festival vybíráte?
Celý rok se rozhlížíme, kde se co zajímavého děje. Soustředíme se i na divadla a představení, které dostaly nějaké ceny. Na všechno se jedeme podívat. Když není čas, tak si necháme poslat záznam na videokazetě. Pak tedy také rozhodují náklady. Dostat sem divadelní soubory ze zahraničí stojí dost velké peníze.

Jak je velký rozpočet festivalu?
Už několik let to držíme kolem 4,5 milionu korun. Je to díky tomu, že si všechno děláme skutečně sami.

A co nějaké praktické informace pro diváky? Bude pro ně připravena speciální festivalová doprava?
To už děláme strašně dlouho. Nejméně pět let jsme domluveni s Dopravním podnikem, který na staré město zavede festivalovou linku malých autobusů. Autobusy jezdí až do 4 hodin ráno a vozí diváky do všech odlehlých částí města. Noční produkce se tedy dají absolvovat bez problémů. Diváci jsou na to zvyklí - jdou třeba do své oblíbené vinárny, kde popíjí a pak se v klidu dostanou domů. Nebo si zahraniční návštěvníci koupí víno do lahví a jezdí autobusy okružní jízdy po městech. To je docela populární.

Jak vnímají festival obyvatelé Hradce Králové?
Hradec je město s krásným centrem, ale za bývalého režimu byl střed města zdevastován. Lidé tedy nemají k sobě tak blízko. Festival ale najednou do města vnesl rachot, průvody, noční koncerty a tak dále. Ze začátku byly stovky stížností na to, co se děje a na rušení nočního klidu. Lidé si ale zvykli, a nakonec jsou myslím na festival pyšní. A my se také snažíme. Každý den chodí po městě úklidové čety a uklízí nepořádek.

A co budoucnost festivalu?
Tak loni a letos jsme přišli s novými prvky. Máme cirkusové šapitó, kde se hrají klauniády a tak podobně. Diváci si to oblíbili a představení byla vyprodaná. Divadlo Drak má navíc ještě další šapitó u svého divadla.
Hned po ukončení festivalu začínáme rekonstruovat interiér Klicperova divadla. Konečně budeme mít nové sedačky a vzduchotechniku. Příští rok se totéž týká divadelní technologie. Jinak základní koncepce festivalu se měnit nebude. O to, co se objeví v programu, rozhodnou diváci. Základní kostra je a bude daná. Například jeden den dáváme prostor divadelním legendám … Letos to bude Divadlo Na zábradlí. Vůbec se nedá vyloučit, že nás ještě něco napadne, ale zatím je předčasné o něčem mluvit.

celý rozhovor naleznete na www.klicperovodivadlo.cz